I když Páju a Viktora znám již několik let, vše před svatbou proběhlo jak mělo a jak jsem zvyklá - předsvatební schůzka, kde jsme probrali harmogram jejich svatby a jejich představy. Sama jsem jim říkala, nelze všechno stihnout. Nakonec se ukázalo, že čas na společné focení nebyl a vlastně ani chuť ze strany novomanželů. Euforie byla veliká:) Když máte velkou svatbu cca 130 lidí, někdy se čas na focení prostě nenajde. Také se ani novomanželům nemusí chtít, stranit se zábavě na kterou se celý rok těšili. A tak mi Viki po svatbě zavolal sám - chcem se ještě fotit, nevadí? Mě to nevadilo:) Posvatební blues prožívá hodně novomanželů. Fotografování nám zabralo 40 minut. Stačilo nám k tomu odpolední slunce, stará vrata, kousek asfaltu a park. Byli odpočatí, nervozita žádná, žádní přihlížející za zády. Co myslíte vy? Povedlo se?
