Krásné to bylo. Strašně jsem se těšila a měla strach zároveň. Přeci jen to bude boj se světlem.
Jenže křest? Jedno bylo jasné, snažit se co nejvíce pracovat se světlem! Naštěstí se světlo měnilo, jak slunce venku vykukovalo skrz mraky. Ale držte pořádně foťák, když našlapujete po špičkách? Také jak jinak vedle hrobu svatého Václava, skoro jsem nedýchala a když jsem zjistila, že je hlavní loď bez lidí a já slyším vlastní dech. Ano, byla jsem nervozní.
